Sázkové kanceláře

FC Bayern München (Bayern Mnichov) je německý (bavorský) fotbalový klub hrající německou Bundesligu, kterou 21 krát vyhrál. S dvěma vítězstvími v Interkontinentálním poháru, čtyřmi v Lize mistrů mistrů, jedním v poháru UEFA, jedním v Poháru vítězů pohárů a čtrnácti vítězstvími v Německém poháru, je Bayern Mnichov nejslavnější německý klub. Bayern je se svými 140 000 členy třetí největší klub na světě, hned po Benfice a Barceloně FC. Bayern má také oddělení pro šachy, házenou, košíkovou, gymnastiku, kuželky a stolní tenis.

Bayern Mnichov byl založen v roce 1900 členy Mnichovského gymnastického klubu. Klub hrál svá první utkání v oblastní Bavorské lize. První úspěch přišel v roce 1926, kdy FCB vyhrálmistroství jižního Německa, úspěch opakoval o dva roky později. První národní trofej FCB získal v roce 1932, když v rozhodujícím zápasem ligového ročníku porazil Eintracht Frankfurt 2-0. Příchod hitlerova režimu dal náhlý konec vývoji Bayernu. Prezident a trenér, kteří byli oba židovského původu, opustili říši. V příštích letech se proto Bayernu přezdívalo Klub Žida.

Po válce se Bayern stal členem jižní konference německé první divize – Öberliga süd. Klub již patřil mezi lepší týmy, ale koncem padesátých let přišly finanční potíže. Továrník Roland Endler poskytoval Bayernu velké množství finančních prostředků a byl odměněn čtyřmi lety u kormidla klubu. V roce 1963 se všechny Öberligy spojily do jedné národní soutěže, Bundesligy. Do základní sestavy se začaly prosazovat mladé talenty jako Franz Beckenbauer, Gerd Müller nebo Sepp Maier, kteří se poté staly největšími hvězdami klubu.

V první bundesligové sezoně FCB skončil třetí a vyhrál Německý pohár. Kvalifikoval se do Poháru vítězů pohárů, který vyhrál v následujícím roce. V dramatickém finále proti skotskému Glasgow Rangers skóroval v prodloužení Franz Roth a FCB mohl slavit vítězství 1-0. V roce 1967 převzal tým kouč Branko Zebec a Bayern získal svůj první double.

V roce 1970 převzal tým kouč Udo Lattek. Po získání poháru v jeho první sezoně vedl Bayern k jejich třetímu ligovému titulu. Rozhodující zápas sezony 1971-1972 proti FC Schalke 04 byl první zápas hrající se na novém Olympijském stadioně a byl zároveň první živě vysílaný zápas Bundesligové historie. Bayern zametl s Schalke 5-1 a mohl slavit vítězství, ale i rekordy, které klub během ročníku vytvořil. Mnichov vyhrál další dva ligové ročníky, ale vrchol nastal v roce 1974, kdy ve finále PMEZ (dnes liga mistrů) porazil Bayern Atlético Madrid 4-0. V následující sezoně Bayern obhájil vítězství v lize mistrů proti Leeds United AFC. O rok později v Glasgowě FCB porazil ve finále AS Saint-Étienne a stal se tak třetím klubem, který dokázal vyhrát ligu mistrů ve třech po sobě jdoucích ročnících. Poslední trofej získaná v této éře bylo vítězství v Interkontinentálním poháru. Ve finále bylo poraženo Cruzeiro Esporte Clube.

Osmdesátá léta byla obdobím velkých změn ve vedení a finančních potíží. V Německu se sice Bayernu relativně dařilo, ale v Evropě se klub neprosazoval. Úspěch na evropském poli se dostavil až v roce 1996 v poháru UEFA, když ve finále podlehlo Bayernu Bordeaux.

Od roku 1998 až do roku 2004 byl Bayern trénován Ottmarem Hitzfeldem, který se stal nejúspěšnějším trenérem Bayernu všech dob. V Hitzfeldově první sezoně Bayern vyhrál bundesligu a byl blízko triumfu v Lize mistrů, kde však podlehl Manchesteru United 2-1. V roce 2001 Bayern vyhrál třetí ligový titul po sobě a po pětadvaceti letech triumfoval v Lize mistrů. Tentokrát finále došlo až do penalt, kde byl lepší Mnichov. V sezoně 2001-2002 FCB také vyhrál svůj druhý Interkontinentální pohár.

V sezoně 2005-2006 se Bayern stěhoval do nové Allianz Areny, o kterou se dělí s TSV 1860 München. V ligovém ročníku 2006-2007 skončil Bayern až čtvrtý, a proto nastali obrovské změny v kádru. Odešli například hvězdy jako Owen Hargreaves, Claudio Pizzaro nebo Roy Makaay a přišli skvělý fotbalisté jako Luca Toni, Miroslav Klose a Franck Ribéry. Velké nákupy se vyplatily a Bayern dominoval následujícímu ročníku Bundesligy, vyhrál Německý pohár a v poháru UEFA zastavil Bayern až pozdější vítěz Zenit Petrohrad.

Real Madrid CF (Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub hrající nejvyšší španělskou soutěž s názvem Primera división. Je to nejúspěšnější klub fotbalové historie. Má přezdívku „bílý balet“. Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII. Klub hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál devětkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár Mistrů Evropských Zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. Španělskou ligovou trofej získal 31 krát a pohárovou 17 krát.
Fotbal přivedli do Madridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce 1895 založili klub Football Sky, který každé nědělní ráno hrál v Moncloe. V roce 1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů byl Julián Palacios. V roce 1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu byl Juan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu byl Manuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem byl José de Gorostizaga. V roce 1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulů Copa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.
[editovat] Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana

V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfreda Di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale Di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s Di Stéfanim v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek. Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce 1960 také Real vyhrál první titul v Evropském poháru, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo Di Stéfano.

I po odchodu Di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrát Pohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Estadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.
[editovat] Generace „Orla“ a začátek novodobé historie

V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueňo, který měl přezdívku „El Buitre“ (Orel).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát dvakrát Pohár UEFA, pětkrát španělský titul a čtyřikrát španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenérem Johnem Toshakem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.